Talent

Všichni v životě obdivujeme talentované lidi. Talentované hudebníky, malíře, herce, kuchaře nebo sportovce. Koukáme na ně jako na lidi, kterým byl dán talent od Boha. Jenže je tomu opravdu tak?

V knize Houževnatost, zmiňuje Angela Duckworth citát, který pronesl Nietzsche: "U všeho, co je dokonalé, jsme zvyklí se neptat na jeho vznik." Máme totiž často představu, že to, co vidíme a máme možnost zažít, vzniklo u lidí samo. Když vidíme Messiho, jakým lehkým způsobem běhá po hřišti a obehrává jednoho protihráče za druhým, sledujeme génia. Máme u toho pocit, že pro to nemusel udělat vůbec nic, že se tak vlastně narodil. Nebo když sledujeme vařit kuchaře, popisujeme, jaký mají cit a nadání pro vaření.

Nebo znáte příběh Michaela Jordona? Všichni ho znají jako nejlepšího basketbalistu všech dob a spousta mladých basketbalistů chce pořád být jako on. Jenže Jordona dokonce vyřadili ze středoškolského reprezentačního týmu! Navzdory tomu stále makal a neustálou pílí se dostal na úplný vrchol. Později když už byl v dobách jeho největší slávy, tak si stále přidával tréninky navíc.

Ano. Ti lidé rozhodně talent mají, ale za vším je neuvěřitelná dřina a práce a tam, kde se nyní nachází, by se bez obrovského množství úsilí, tréninků, pokusů a omylů, nenacházeli. Přesto společnost nadřazuje přirozený talent nad tvrdou práci. Omlouvají si tím to, že sami do toho nedali všechno. Nemusíme chodit tak daleko a sledovat jen známé hvězdy. Podívejme se každý do svých životů a řekněme si, při jakých momentech jsme si své selhání omlouvali tím, že ten druhý má větší talent, a proto nás porazil. Kolikrát si kdo řekl, že jsem prohrál kvůli tomu, že ten druhý do toho dal více úsilí, než jsme do toho dali my. Mockrát ne.

Osobně jsem se ve svém životě nacházel na obou pólech. Když jsem ještě hrát fotbal na dorostenecké úrovni, měl jsem kolem sebe spoustu talentovaných spoluhráčů. Měl jsem pocit, že se museli narodit s míčem u nohy. Jenže tomu nedávali všechno, často vynechávali tréninky, někteří měli i problémy se životosprávou. Já chodil na každý trénink a dřel jako kůň. Možná jsem nebyl lepší fotbalista, ale rozhodně jsem to dotáhl dál než oni, protože jsem prostě vydržel a dal do toho to úsilí, které oni nebyli ochotní do toho vložit.

Opakem pro mě pak bylo studium. Na základce jsem nemusel dělat v podstatě nic navíc. Procházel jsem tím bez jakýchkoliv problémů. Když jsem se z pátý třídy nedostal na gymnázium, zdůvodnil jsem si to, že se mi tam stejně nechtělo, jinak bych se tam dostal. Zvykl jsem si tak další 4 roky nedělat nic navíc. Po deváté třídě jsem se na gymnázium dostal. Byl jsem ale zvyklí, že všechno jde samo a všechno se nějak naučím. Opak byl ale pravdou a já obrovsky tápal. Většinu gymnázia se protrápil a měl nějaký čtyřky. Když jsem viděl, že se někteří trápí i několik hodin nad tím, aby dostali stejnou známku jako já (čtyřku), přišlo mi to směšný. Říkal jsem si, že až já začnu makat, budu daleko před nimi. Jenže to se nestalo. Oni se zlepšovali, protože si zvykli makat a postupně tomu přišli na kloub. Já ne. Já si říkal, že to přijde samo. A tak mě málem nepustili k maturitě, protože jsem měl průměr 4,4 ze semináře z matematiky.

Máme pocit, že lidi, kteří vynakládají úsilí navíc jsou horší, protože jim nestačí "běžná dávka" učení či tréninku. Jenže oni nejsou horší, naopak. Jsou lepší, protože ví, že je potřeba vynaložit úsilí a že úspěch nepřijde sám. Možná nejsou lepší teď, ale časem rozhodně budou. A možná ani neví, že je potřeba vždy vynaložit úsilí, ale naučí se to a zvyknou si na to. Poté stejný vzorec opakují na další věci, které se potřebují naučit.

Angela Duckworth ve své knize zmiňuje jeden vzorec:

Talent x úsilí = dovednost ----> dovednost x úsilí = úspěch

Angela také přišla s pojmem GRIT - houževnatost. Dle ní se díky houževnatosti dá mnohem lépe předpovídat to, zda budou lidé úspěšní. Lépe než jednotlivé výsledky testů nebo zkoušek. Co si ale pod pojmem GRIT představit?

GRIT (houževnatost) = kombinace vášně a vytrvalosti pro dlouhodobé cíle.

GRIT si ale nechám někdy na příště. Závěrem jen doufám, že vám tento krátký článek nabídl možnost dívat se na talent jiným pohledem a až někde potkáte někoho talentovaného, budete na něj koukat nejen jako na talentovaného, ale třeba taky jako na velmi pilného a že tam, kam se dostal, se nedostal pouhou náhodou. Rozhodně nechci tvrdit, že talent není potřeba. Je. Ale možná nemusí být tak všerozhodující, jako tomu je doteď.