Andělé

Mám rozepsaných pár témat, o který bych se chtěl podělit, ale vždycky když kus napíšu a pak si přečtu, co jsem napsal, tak mi přijde, že to nemá hlavu ani patu. Je to balast myšlenek, která skáče jedna přes druhou a dohromady to tvoří celkem nic. No a jelikož bych se chtěl v psaní zlepšovat, tak se snažim rozepsaný články odložit a po nějakým čase se k nim vrátit, pokud s nimi nejsem spokojenej hned na první napsaní, což se taky někdy povede. :)

Přesto jsem si říkal, že bych chtěl zachovat pravidelnost a věnovat se blogu a svým myšlenkám pravidelněji, a tak se chci podělit o jednu příjemnou událost, která mě ohromně potěšila a zároveň donutila trochu se zamyslet. V poslední době jich totiž příliš není.

Před pár dny mi napsala moje kamarádka Verča a poslala mi fotku, na které vyfotila svůj rámeček s fotkami, na kterých měla lidi, který má nejraději. Ty lidi nazvala svými ANDĚLI. Představují pro ni lidi, se kterými by na Zemi žila klidně jako s posledními na světě. A já byl jedním z nich. Popravdě musim říct, že mě to dojalo, hodně. Být pro někoho oporou v těžkých chvílích je dle mého názoru jedna z nejcennějších věcí na světě. Když se totiž daří, tak lidé kolem vás většinou plynou a jedete na té pozitivní vlně. Když se nedaří, tak se lidé kolem vás spíše rozplynou. S každým, kdo je na dně nebo hodně blízko dnu se těžko navazuje komunikace. Někdy nevíte, co říct nebo jak začít. Ale důležitý je, aby věděl, že tady pro něj jste. A já si ohromně vážím toho, že tady pro někoho můžu být, stejně jako jsou tady lidé pro mě, což jsem mohl v posledních týdnech dobře poznat.

Donutilo mě to, se zamyslet. Zamyslet se, kdo jsou pro mě ti andělé, který bych chtěl mít po svém boku, když bychom byli posledními na světě. Někdy mě překvapilo, kam mě moje myšlenky zavedly nebo naopak koho jsem vynechával. Kamarádů máme ve svých životech často spoustu, nebo alespoň já. Přátel už mám o něco méně. No a andělů příliš není, za to si jich vážim. Občas mě ale napadá, že jim to nedostatečně vyjadřuju. To, jak moc si jich vážim. A tak mě napadlo, že to tak má možná více lidí. Máme lidi, kterých si ohromně vážíme, víme to, ale ví to vlastně oni? Možná ne a možná by je to potěšilo stejně, jako to ohromně potěšilo mě.

Tak na závěr možná jen jedna věc. Dejte vědět lidem, kterých si vážíte, že si jich vážíte. Nemusíte je označovat za své andělé nebo nejlepší kamarády. Moje maminka mi jednou napsala krásnou věc.

"Lidé, kteří v našich životech něco znamenají často nenosí nálepku "nejlepší", nemají nejvíc peněz, nesklidili největší úspěchy. Jsou to ti, kteří budou vždycky a všude stát při tobě, ti, na kterých ti nejvíce záleží a kterým záleží na tobě."

Moc děkuji, Veru! A mamko, tobě také.