Pokud se vám to nechce číst, což plně chápu, ale už jste to otevřeli, abyste zjistili, co to je. Sjeďte na článku alespoň úplně dolu a opište si ty čísla do telefonu.
Zítra, od 1. března, nám začíná v České republice velmi tvrdý lockdown. Nejpřísnější opatření a omezení, které jsem si jen těžko kdy dokázal představit. Zavřené veškeré školství, zavřené obchody, omezení pohybu napříč republikou. Myslím, že si to nedokázal představit nikdo z nás.
Každý se v životě setkal s tím, že viděl určité situace, události nebo zážitky jinak než druzí. Přesto, že jste tam stáli třeba dva nebo tří, každému před očima proběhlo tak trošku něco jiného. Každý u toho zažil jiný emoce a ve výsledku to tak trochu dělá úplně jiný a zároveň dost podobný zážitek. Tohle se ještě dá tak trochu...
V poslední době na tohle narážím čím dál častěji a začíná mě to čím dál tím víc štvát. Nejčastěji na takový stupidity narazim na instagramu nebo na facebooku. Někdo si založí skupinu nebo profil a začne tam sdílet příspěvky v podobě obrázku, kde je citát, že psychologové říkají, že když se nějak chováte tak jste takový.
Chápu, že je zvláštní psát nový rok a článek přidávám v srpnu, jestli ho tedy v tom srpnu ještě vydám! Ale od tý doby, co jsem vydal poslední, tak všechno v životě utíkalo tak rychle. Nejen v mým životě, ale v celým světě a já toho příliš nestíhal. Zkusim sem napsat, co všechno se událo v posledním půl roce a jaký poučení jsem si z toho vzal....
Poslední týdny toho na mně je poměrně hodně, a přestože bych si přál, abych všechny věci ustál líp, než tomu je, tak se to úplně nedaří podle mých představ. Ve škole začíná celkem přituhovat, na rozdíl od mýho pokoje, kde se mi konečně podařilo spravit topení po měsíci mrznutí. Vypořádávám se s rozchodem a pak taky s nepříjemným zážitkem, kdy...