Být online

Zatím mi překvapivě drží nadšení, možná proto, že jsem to ještě nikde veřejně nesdílel a jsem tak trochu pisatel pro 3 lidi. :)

Dneska se částečně vrátím ke včerejšímu tématu. Včera jsem totiž trochu naťukl téma sociálních sítí a dnes bych v tom chtěl pokračovat. V dnešní době, kdy spojení mezi lidma je rychlejší a snadnější než kdykoliv předtím, najdeme mnoho výhod. Potřebuješ změnit místo srazu? Napíšeš na messenger. Opozdíš se o 20 minut, protože ti ujel autobus? Není probém, napíšeš sms. Potřebuješ si s někým promluvit, ale je daleko a ještě se dlouho neuvidíte? Je tady Skype, Facetime nebo prostě jen zavoláte. Tisícero možností, jak s někým být okamžitě v kontaktu.

Ale taky to vytváří online vězení. Ty si mi neodpověděl, když máš telefon pořád u sebe? Ty si mi nevzal telefon, když jsem ti volal 5x? Ty sis nevšiml, že jsem ti psal na messenger? Už ses týden neobjevil na Skypu, to se nechceš bavit? Viděl jsem tě online na Facebooku a ty mi ani nenapíšeš. Pocit být pro všechny vždy online.

Sám s tím občas bojuju. Očekávám, že dostanu odpověď hned, protože všichni přece nosíme telefon pořád u sebe. Jenže takhle to nefunguje. Každý má svůj osobní čas, nikdo není povinný být stále online. Do pěti minut odpovědět. Do tří minut zavolat zpátky.

Naučme se respektovat se navzájem. Čas, který druzí mají. Potřeby, koníčky, soukromí. Čas, který máme jen pro sebe. A taky bychom měli pochopit, že s náma ten druhý třeba jen nechce mluvit nebo nechce mluvit vůbec s nikým.