Hlavu vzhůru

Měl jsem napsáno už několik řádků k různým tématům, ale vždycky jsem to smazal. Nedokázal jsem rozvinout myšlenku, protože jedna to vždycky přebila, ale o tý jsem psát nechtěl. Myslím, že je to ale potřeba. Procházím si teď pro mě poměrně těžký obdobím, a tak nevím, jestli vlastně bude mít tenhle článek hlavu a patu. Možná budu skákat od jedný myšlenky k druhý, ale snad mě pochopíte...

Nejdříve jsem o tom nechtěl psát vůbec, ale přesně bych schovával to, co bych se chtěl naučit odkrývat a psát o tom. Nejdřív bych však chtěl napsat, že každý v životě prožívá těžké situace a taky jim přiřazuje jinou váhu. Proto si myslím, že bychom nikdy neměli snižovat něčí problém, protože nevíme, jak moc pro něj znamená.

Ale abych nechodil dlouho kolem horké kaše. Mám za sebou v poměrně krátké době dva rozchody a nebudu lhát, oba mě velmi zasáhly. Každý trochu jiný způsobem. Nebudu rozebírat detaily, protože ty by měly zůstat jen mezi samotnými (ex)partnery. Jsem typ člověka, který do všeho dává sto procent. Radost je vždycky obrovská, ale stejně tak velká je potom i bolest.

Myslím si, že jsem člověk, který je schopný se vypořádat s drtivou většinou situací a to poměrně s velkým klidem. Jakmile mi ale na něčem velmi záleží, tak nejen rozhodování, ale i přijímání situací je náročné. Považuju se za bojovníka, a tak se nerad s těmito situacemi jen "smiřuju". Nerad utíkám před překážkama a už vůbec nerad s nimi prohrávám. Pak je někdy těžké přijmout to, co nemůžete změnit.

Ale určitě to znáte. Netrapte se kvůli věcem, které nemůžete změnit. Kdyby to někdy bylo tak snadný, jako je snadný to napsat nebo někomu říct. :)

Nejhorší věcí na rozchodech je pro mě ten pocit prázdnoty. Mám kolem sebe kamarády, dost práce i školy, ale stejně se najde dost času zažívat tenhle pocit. Uslyšíte zaručené rady a slova, co dělat, aby to bylo lepší. "Najdeš si lepší." "Jsi teprve mladý, takových rozchodů ještě bude." "Ta za to stejně nestála." Jenže nejsou horší rady a slova, který nechcete slyšet. Protože přece teď nechcete hledat lepší, ani nechcete aby podobný rozchody znova přišly a už vůbec ne, že ten člověk, kterýho máte pořád rádi za to nestál.

Neexistuje zaručený postup, jak se s tím vypořádat nebo aspoň já jsem ho určitě našel. Kamarádi, litování, sport, alkohol, učení, nadávání, čas, jiný myšlenky, odříznutí od světa, hledání někoho novýho. Asi každý mezi tímto výčtem najdeme lepší a horší způsoby, jak se s tím vypořádat. Stejně jako se některým těm horším nevyhneme.

Teď zjišťuju, že vlastně nevím, kam tímhle článkem mířim. Možná jen, že určitě nejsem jediný, kdo si prochází nějakým těžkým obdobím. Ať už to může být rozchod, škola, práce, důležité rozhodnutí, kamarádství nebo cokoliv jiného, co je pro vás důležité. A tak chci sdílet to, že v tom nejste sami. Nikdy v tom nejste sami a teď tím nemyslim jen to, že podobný situace prožívá i někdo jiný.

Ale taky že máte kolem sebe lidi, kteří tu pro vás jsou. Měli bychom si jich ohromně vážit, protože ti kteří s vámi jsou i v těch nejtěžších chvílích si to zaslouží. Stejně jako si zaslouží to, abychom my byli na blízku, když oni budou potřebovat.

Já bych alespoň tímto způsobem rád poděkoval mým přátelům, vážím si toho, že tu pro mě jste.

A hlavu vzhůru, nejen pro mě, ale i pro vás.