Já, vousy a věci jsou prostě jen věci

Kdo mě zná, tak moc dobře ví, že už pár let nosím vousy. Kdo ne, tak může vidět fotku na hlavní stránce. Někdy jsem je nosil kratší, někdy delší, ale většinu času spíš delší. Začal jsem s tím někdy před zhruba 4-5 lety, když jsem byl na táboře a byl jsem línej si to strniště zkracovat. Cítil jsem se v tom dobře a příjemně. Nikdy jsem nechodil úplně do hladka, protože pak vypadám jako malý dítě.

V té době to pro mě symbolizovalo takovou novou éru života. Skončil jsem se studiem na VŠE a jelikož jsem si nestihl podat přihlášky, tak jsem na žádnou školu nenastoupil nebo spíš ne na tu, na kterou bych si přál, takže mi nezbývalo nic jiného, než začít pracovat. Shodou okolností se věci sešly tak, že jsem práci získal poměrně brzo a rok tak pracoval jako asistent obchodního zástupce a časem dokonce sám. Měl jsem přítelkyni, užíval si fotbalu, práce, tábora Gandalf a vše šlapalo, jak mělo. Po roce mě čekali přijímačky na psychologii, které se mi podařilo úspěšně splnit a od září nastupoval na JČU na psychologii. Sen splněn. Uplynuly tři roky, které až na výjimky běžely skvěle a já po třech letech dokončil bakaláře a jen těsně mi unikl červený diplom. No co, na barvu se stejně nikdo nekouká ne? A navíc modrá je hezčí! Hned po státnicích jsem splnil i přijímačky na magisterské studium a od letošního září měl nastoupit do Brna na Masarykovu univerzitu. Sen pokračuje.

A teď k pointě, proč o tom píšu. V létě jsem byl jako každý rok na táboře. Jako většinu posledních let jsem tam trávil celý měsíc a měli jsme téma Robin Hood. Styďte se, kdo nezná Robina Hooda a jde si to teď googlit! Tohle téma je speciální v tom, že hrajeme každý den spoustu scén a je to jedno velké týdenní divadlo spojené s etapovou hrou pro děti. Mně v prvních dvou týdnech připadla role Krále Richarda. Krása. Velký, ne už tak statný, král Richard :D. S velkým plnovousem budícím respekt. Na druhé dva týdny se ovšem role měnili, jak se na táboře měnilo složení vedoucích a čekala mě role Robina. Sice jsem o tom věděl už před začátkem tábora, ale něco vidět v dáli, je jiný, než když už to přijde. Moje první velká hlavní role za všechny ty roky. Konečně si to zkusím! Už v červnu jsme se bavili, že pokud Robina chci hrát, tak se budu muset oholit. Ze dvou jasných důvodů. Robin neměl vousy a brácha, který měl na scéně být často se mnou, měl taky vousy, a tak bylo potřeba, abychom se na scéně odlišili a děti si nás nepletly.

Brácha byl Azim (na fotce vlevo vlevo a vpravo vpravo :)) ), myslím, že podoba je naprosto dokonalá, ne? :D (ano, na tý fotce vpravo už vousy nemám)

V červnu jsem úplně neměl problém s takovým požadavkem souhlasit. V půlce července, se strojkem v ruce, už to trochu problém byl. Stál jsem před zrcadlem a nemohl začít. Věděl jsem, jak se cítím nesvůj a nepohodlně, když jsem bez vousů. Už tak o sobě nemám příliš velký mínění a bez nich jsem ztrácel i tu špetku poslední mužnosti :D. No co, už si to slíbil, měnit to nebudeme a aspoň máš hezkou Marianu, tak to kvůli tomu hecneš. Strojek začal bzučet, mně se začali klepat ruce a práce začala. Sám v umývárce, aby mě nikdo neviděl. Vousy padaly a já už věděl, že to bude špatný. Po dokončení koukám do zrcadla, do očí se mi hrnou slzy a já vidím člověka, který nejsem já. Je to někdo 10 let zpátky. Někdo, kdo ještě nic nedokázal a koho ještě všechny ty těžký věci, kterými prošel čekají.

Nevěřil jsem, že můžu mít vlastní úspěch a období, které bylo úspěšné, stejně jako období, které bylo neúspěšné, tak moc spojené s tím, jak vypadám a jak jsem vypadal před tím. Viděl jsem v zrcadle někoho, komu není 25, ale 15. Někdo, kdo nic nedokázal a ještě toho moc neumí a nezná. Bylo to hrozný a já ani z tý umývárky nechtěl vylézt, protože jsem se bál, jak se na mě všichni budou koukat a co si budou myslet, ale hlavně jsem si o sobě myslel špatný věci já. Po půl hodině jsem vzal vousy, vyhodil je do popelnice, ještě to chvíli rozdejchával a se slzivýma očima se vrátil za zbytkem. Byli hodní. Věděli, že to nesu těžce, a tak dělali jakoby nic.

Pár dní mi trvalo, než jsem si zvykl. S odstupem času jsem ale byl za tuhle lekci ohromně rád. Pochopil jsem, že žádná věc nebo vzhled neurčuje to, kým jsme a co jsme dokázali. Protože nám to nic nevezme. A tak jestli máte strach se něčeho zbavit nebo si zachováváte věci, který vám připomínají určitý období, protože bylo úspěšné, chtěli byste nebo musíte se toho zbavit, ale nemáte na to sílu? Směle do toho. Všechno jsou jen věci, které se dají koupit. Vousy a vlasy, které dorostou. Oblečení, které si koupíte. Ale to, kým jste, nic z toho neurčuje. Jste to vy. Vaše zkušenosti, vzpomínky, dovednosti, schopnosti, přátelé nebo vztahy. Uvědomil jsem si, že věci jsou prostě jen věci a vždycky jimi budou.