Jak to vlastně máš?

Vracím se k tématu, který jsem chtěl popsat už dřív, ale dostalo se na něj až teď. Je za pět minut dvě ráno a mě nenapadá nic jinýho, než sednout k počítat a začít psát.

Prvně bych chtěl poděkovat všem, kterým se můj blog líbí. Je to obrovská motivace do budoucna a cítím, že má smysl pokračovat a dál na sobě pracovat. Měl jsem totiž neskutečný strach to veřejně sdílet. Napadalo mě, že se to nikomu nebude líbit, nikoho to neosloví nebo vám to prostě přijde jako blbost. A tak doufám, že se vám to líbí a taky nadále bude, nahodíte to třeba do oblíbených záložek a budete sem chodit si počíst pár řádků, zapřemýšlet si nebo ulevit hlavě, stejně jako to dělám já při psaní...

Láska. Předpokládám, že ji všichni nebo většina z nás prožili. No a pokud ne, tak se vůbec nic neděje a možná vás čeká ještě spousta překvapení. Nebo ji právě teď prožíváte a ani o tom nevíte. Láska je totiž velmi specifická věc a ja bych o ní dneska pár řádku rád napsal.

Láska pochopitelně může nastat v různých situacích. Může být například k okamžiku, emoci, situaci, věci nebo lidem. Já bych se ale rád věnoval lásce partnerské. Často k té nejbližší osobě. Myslím, že nebudu jediný, kterého napadlo, že neprožíváte s partnerem lásku na stejné vlně. Ono tomu překvapivě často tak opravdu je. Ale je to špatně? To rozhodně není.

Myslím, že je opravdu těžké a nepředstavitelné soudit něčí váhu lásky a zalíbenosti vůči druhému. Nemůžeme přeci brát v potaz počet srdíček poslaných na messengeru, frekvenci odepisování na zprávy ani míru láskyplných slov. A víte proč? Protože jsme každý naprosto odlišní.

Nemůžeme srovnávat lásku, jako srovnáváme televizi, rádio, jogurty nebo ovoce. To přeci nejde. Stejně tak nemůžete porovnávat vaší partnerskou lásku s nějakým jiným párem. Oni přeci fungují ve vztahu úplně jinak. Každý jsme naprosto jiní a jsme zvyklí na jiné vyjadřování lásky, ať už z rodinného prostředí, vlastních partnerských zkušeností nebo jsme prostě takový.

Odepsala až za dvě hodiny? Možná je to nejdřívější způsob odepsání, který mohla.
Neposílá srdíčka? Možná je jen nemá ráda.
Nevyjadřuje lásku podle mě? Možná je to ten největší způsob, který komu kdy dokázala vyjádřit.

Myslím, že bychom se měli zamyslet nad tím, že každý vyjadřuje lásku naprosto jinak. Měli bychom to akceptovat, pokud s tím člověkem chceme v životě dále pokračovat. Víte, nikomu nikdy nejde nařídit, jak moc by měl mít rád a jak moc by měl vyjadřovat tomu druhému lásku. To ale ještě neznamená, že toho druhého nemá rád.

Chtěl bych tímto článkem jen vyjádřit, že existují různé druhý lásky a každý jí prožívá úplně jinak. A to co vám právě ten druhý vyjadřuje, tak může být to nejsilnější a nejemotivnější, co je schopný sám dokázat. Proto prosím, tolerujte lásku druhých a také to, jakým způsobem to vyjadřují. Protože když vám to přijde málo, tak ono to možná už více nejde.