Kurz kompletní krizové intervence

Pokud se vám to nechce číst, což plně chápu, ale už jste to otevřeli, abyste zjistili, co to je. Sjeďte na článku alespoň úplně dolu a opište si ty čísla do telefonu.

4 měsíce
3000 najetých kilometrů
150 vyučovacích hodin
6 modulů
2 zkoušky
1 kurz kompletní krizové intervence

Především další díl do skládačky mého vzdělání a musim teda říct, že jeden z nejpřínosnějších, ne-li zatím ten nejpřínosnější. Ale pojďme trochu popořadě.

Nad kurzem jsem uvažoval už při studiu, ale nechtělo se mi do něj pouštět, protože sem měl pocit, že bych znalosti z kurzu neměl kde využít. Tím pádem o ně taky postupně zase přicházel a to by mi bylo líto. A taky kvůli ceně, protože 25 tisíc nechcete dát jen tak.

Jenže v říjnu jsem nastoupil do práce, kde je nezbytné kurz mít. Přihlásil jsem se tedy a naštěstí mě vzali na první pokus, což se nepoštěstí každému (velký přetlak zájemců). Míň šťastnější jsem byl, že to bylo až v Liberci. V Praze kurz otvírali asi za další dva měsíce, ale nechtělo se mi otálet a taky sem neměl jistotu, že mě do kurzu v Praze vezmou.

Přišel 17. únor a já vyrazil na dlouhou trasu do Liberce s očekávánimi, co mi kurz přinese a taky trochu otrávený, že to je tak daleko a že je taková zima. Když jsem dorazil do libereckýho Déčka, který kurz pořádalo, byl jsem mezi prvními, a tak jsem si zabral hezky místo v rohu, abych tam mohl být trochu zalezlý a nebyl tolik na očích. Postupně se plnil zbytek žídlí, jenom ne ty kolem mě. :) To mě úplně nepřekvapilo, protože se mi to nestalo zrovna poprvé. Asi blbě čumim a nedělám nejlepší první dojem. Naštěstí mě moje kolegyně Barča na whatsappu uklidnila, že si i na kurzu určitě dokážu najít podobný dementy jako jsem já. Což mě uklidnilo. :) Když už zbyly místa jen poslední dvě židle kolem mě, tak nakonec poslední příchozí zaplnily i ty a nemohlo to vyjít lépe. Sedla si vedle mě Hanka. Víte, já mám trochu problém. Patřim totiž mezi ty otravný lidi na kurzech (nejen na kurzech :))) ), protože si často z věcí dělám prdel, zlehčuju je, trochu na kurzech vyrušuju a mám tendenci komentovat každou třetí věc, co se na kurzu řekne. Hanka pro to naštěstí měla pochopení (aspoň doufám). A co víc, zjistili jsme, že máme stejného zaměstnavatele a že máme na kurzu stejný cíl. Naučit se pracovat s traumatem, neštěstím, sdělováním špatných zpráv a obecně s akutními situacemi.

Tím se dostávám k tomu, o čem kurz byl. Na kurzu kompletní krizové intervence se vás snaží naučit, jak pracovat s lidmi v krizi. Pod krizí si můžete představit v podstatě cokoliv. Většina z nás totiž v nějaké krizi už byla. Dítě dostane špatnou známku ve škole a neví, jak to doma říct a bojí se, že dostane na prdel. Rodiče se doma hádají, možná bijou a vy nevíte, co s tím. Rozešla se s váma partnerka nebo partner. Je to u vás doma napjatý a nevíte si s tím rady. Zjistili jste špatnou zprávu a nevíte, jak to někomu říct nebo si sami nevíte rady. Máte pocit, že se vám nedaří v práci, ve škole nebo v osobním životě. Máte problémy s alkoholem. Zjistili jste, že máte vážné onemocnění nebo na výsledky teprve čekáte a nebo vám umřel někdo blízký a na vás toho je teď prostě hodně. Cokoliv z toho nás může kdykoliv potkat a může se stát, že na to v danou chvíli nebudeme mít kapacitu nebo jsme se s danou situací nikdy nesetkali a nebudeme mít strategie, jak se s ní vypořádat. Jak jsem psal výše, mým osobním cílem bylo se naučit pracovat s traumatem, oznamováním úmrtí nebo práce s lidmi v akutní krizi, protože to je pravděpodobně to nejčastější, co mě v práci může potkat.

Nakonec jsem z kurzu získal mnohem víc, než pro co jsem si na začátku jel. Naučilo mě to nejen pracovat s lidmi v krizi (i když mě pořád čeká spousta tréninku a sbírání zkušeností), ale také obecně jak pracovat sám se sebou. Jsou témata, který v člověku totiž vzbuzují nepříjemný, odsuzující pocity nebo naprostý mix různých pocitů. Například když vám klient sděluje, že podvedl manželku a neví, co teď dělat. Pak je někdy velmi těžké ho neodsuzovat a nemoralizovat. Nebo neopětovat přístup agresivního klienta, aby se agrese nestupňovala. Každý si najde něco svého, na co začne reagovat podrážděně, protože se ho to téma dotýká osobně. Zjistit témata, které mi dělají obtíže, které možná nemám zpracované ani já sám, a u kterých tak trochu startuju, bylo velmi cenné.

Na kurzu jsme vytvořili skvělou partu, kde bylo naprosto bezpečný prostředí a i díky lektorům byla možnost dělat chyby, učit se a poznávat svoje limity. Osobně bych ho doporučil úplně každému, což samozřejmě vím, že je nereálné, ale minimálně pro psychology nebo pro pracovníky, kteří se setkávají s lidmi v krizi, bych to viděl jako absolutní nezbytnost.

A proč to celý píšu, to možná nejpodstatnější. Každý z nás se do krize může dostat a ani neví, jak se tam ocitl. Já pevně věřím, že většina z vás si s ní dokáže poradit nebo bude kolem sebe mít podporu, která vám v té krizi pomůže. Kdyby náhodou tomu tak ale nebylo, uložte si prosim do mobilu tyhle čísla, abyste věděli, že je můžete použít nebo někomu předat dřív, než se stane něco, co už třeba nejde vrátit. Věřím, že tady potřebnou podporu dostanete.

116 111 - Linka Bezpečí (pro děti a mládež, do 26 let)
116 123 - Linka první psychické pomoci (všeobecná dospělá populace)
116 000 - Linka pro rodinu a školu (problematika ohrožení dítěte - pro dospělý, učitele, vedoucí na táboře atd.)
116 006 - Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí

Přál bych každému, aby je nemusel nikdy použít, ale proč nebýt připravený.

Rozhodě se ze mě za ty 4 měsíce nestal expert, ale získal jsem spoustu užitečných informací. Nejen na kurzu, ale taky za 9 měsíců v práci. A o některé z nich se s váma zkusim časem podělit a třeba vám někdy pomůžou. Ať už ve vaší krizi nebo při pomoci někomu druhému.