(Ne)píšu

Psát každý týden bylo nešťastný rozhodnutí a bič sám na sebe. Jenže jinak by to asi u mě nešlo, takže další pondělí, další článek. Většinou to píšu v pondělí večer nebo v noci, tak si to přečtete až v úterý. Aspoň nadpis dneska šel rychle :)

Shodou okolností tenhle dvojvýznam nadpisu se mi přesně hodí. Zaprvé, píšu. Píšu blog a jsem rád, že jsem to neošidil a že tu u toho v pondělí sedim a píšu. Nepíšu, to je zase pro změnu téma, o kterém bych se chtěl dneska rozepsat.

Musim říct, že za svůj život jsem měl možnost mít spoustu kamarádu a přátel. Přátel ne tolik, ale naštěstí tolik, kolik bych si přál a v tomto případě naštěstí platí, že kvalita je více než kvantita. V tom druhém, tedy u svých kamarádů je to složitější. Měl jsem spolužáky na dvou základkách, na gymplu (krát dva, jelikož jsem poznal i bráchovo spolužáky) a teď pro jistotu taky na dvou vejškách, asi se mě ta dvojka nějakým způsobem drží. Do toho fotbal, před tím tenis, chvíli basketbal, frisbee, discgolf, volejbal, lidi z mýho tábora a lidi ze skauta. Takže pochopitelně člověk pozná spoustu lidí a taky si se spoustou rozumí.

Myslim, že nejsem jediný, kdo se pohybuje mezi spousty lidma a má velký počet kamarádů. A myslim, že ani nebudu jediný, který zažil tu situaci, že se s někym seznámíte, několikrát si píšete/povídate, rozumíte si, ale pak se přestanete vídat nebo si psát. Nebo dokonce máte velmi dobrýho dlouholetýho kamaráda nebo kamarádku, s kterými jste často v kontaktu, ale nějak to z obou stran ustane. Pak přijde ta chvíle, kdy se ten člověk ozve po dlouhý době a napíše vám:

Hmm. Díky.

A vy přemýšlíte, jestli vůbec chcete odpovědět. Já totiž vždycky dumám nad dvouma věcma. Jestli mám povinnost se někomu v nějakým intervalu ozývat, aby věděl, že ještě mám zájem se bavit nebo jestli se mi právě zdá, že mi vyčíta to, že se neozval ani jeden.

Jsou prostě lidi, který mám rád, rád si s nima popovídám, sednu na pivo nebo na kafe, ale sakra, kdo má snad nějakou povinnost se někomu ozývat. Nejlépe jestli vám začne ten člověk vyčítat, že ho už nemáte tak rádi, když se neozývate nebo že už snad nejste kamarádi.

Nevím, kolik z vás to tak má, ale já pro lidi zachovávám stejný postoj, i když se navzájem třeba půl roku neozveme. Protože jsme prostě kamarádi, jen nemám potřebu si denně psát a být v kontaktu, protože proč? Představa, že si takhle každý píše třeba s 50 lidmi, tak jediný co dělá je, že píšem lidem, že si píše s lidma.

Vždycky se snažim, aby z každýho článku něco plynulo, i když nevim, jestli se mi to pokaždý daří. Jen bych chtěl, aby lidi pochopili, že ne všichni maji potřebu si denně psát, třeba jen proto, že je to prostě nebaví, ale rozhodně to neznamená, že už třeba nejste přátele nebo kamarádi. Nebo než někomu začnete vyčítat, že se neozval, tak se zamyslet nad tim, proč jste se neozvali vy sami?

Hezký večer a zase v pondělí ;)