Přepni, přeskoč, vyměň

Zvládl to. Pokud jste mu drželi palce, tak jste asi podobně rádi jako já. Brácha je poloviční inženýr a já mám obrovskou radost, že se mu daří v tom, co chce dělat. Musel jsem to na začátku článku zmínit, protože jsem na něj prostě pyšnej. Bohužel zbytek článku už pro mě tak pozitivní neni a přestože to neni pro některé z vás nové téma, tak bych o něm chtěl něco napsat.

Žijeme pravděpodobně v době, kdy každý z nás má možnosti, které žádná z přechozích generací neměla. Je to asi přirozený vývoj společnosti. Občas ale přemýšlím, jestli každý posun znamená posun správným směrem.

Často to pozoruju nejen ve svém okolí, ale také na sobě. Jdu do obchodu s oblečením a skoro pokaždý si stěžuju, že tam vlastně neni žádný výběr. Když si pouštím rádio, tak přepínám stokrát stanice, než se objeví konečně písnička, která ujde. Ideálně si pustit svoje! U videií na youtube přeskakuju nudný části, protože mě nebaví, tak nevim, proč bych se na ně měl koukat. A když nejsem spokojený s nějakým výrobkem, tak ho prostě vyměním za jiný.

Je to ale správně? Vlastně pořádně nevím. Je přeci lepší koukat, poslouchat a mít něco, co mám radši a přijde mi lepší než jiné. Jenže někdy je to všechno tak snadný, že u věcí, u kterých to nejde přepnout, nejde přeskočit ani vyměnit nastává problém.

V dnešní době by chtěl skoro každý mít vystudovanou vysokou, ale už se nikomu nechce obětovat čas pro učení a práci na sobě. Nejradši by přeskočil přednášky, zkoušky, celý studium, měl titul a mohl být spokojený. Aby už mohl pracovat. Pak je v práci a přeje si, aby přeskočil práci a už mohl být doma nebo někde venku. A tak pořád chceme v životě něco přeskakovat.

A když jsem s někym ve vztahu, tak radši problémy přeskočim a oni se nějak vyřeší. No a pokud se nevyřeší, tak prostě partnera/partnerku vyměním za někoho jiného. Teď je přeci tolik možností, že sám určitě nezůstanu a určitě nebude mít to problémy, co jsem měl teď. A jestli bude mít jiný problémy? Ukončit to taky můžu vždycky.

Máme možnost si povídat nebo "potkat" přes sociální sítě kohokoliv. Vidíme u nich jen tý dobrý věci a často nemáme možnost vidět ty špatný. Pak máme pocit, že naši partneři nebo přátelé jsou ti jediní, kteří jsou nějakým způsobem "problémový". Přestaneme si všímat toho, co je dobré u našich blízkých a vidíme především to špatné. Neměli bychom to spíše obrátit?

Dnešní doba je skvělá, ale v něčem starším generacím závidim. Vážily si totiž toho, co mají.

Opravdu v tom obchodě neni nic na výběr? Nebo už jsem tak zhýčkaný možnostmi, že si prostě nedokážu vybrat. Opravdu v tom rádiu hrají tak hrozně? Nebo už jsem si zvykl, že poslouchám jen svoji nejoblíbenější kapelu. A jsou ty videa tak nudný? Nebo už sleduju jen části, kde se musí něco dít a kde je akce.

A nestojí náhodou za to, abychom na vztazích pracovali? Abychom na těch problémech společně pracovali a dokázali je odstranit? Ať už jsou partnerské nebo přátelské.

Já myslím, že ano. Myslim, že každý bychom měli v sobě hledat trochu vytrvalosti, odhodlání a trpělivosti. Možná totiž někdy přeskočíme něco hodně důležitého a už se k tomu nebudeme moct nikdy vrátit. Nebo to přepneme o jednu písničku dřív, než nám zahrají tu naší oblíbenou. Nebo vyměníme partnera a přátele za jiné dřív, než poznáme, že stojí za to, na tom pracovat.

Podle mě je totiž důležité si projít taky těmi těžkými nebo nepříjemný okamžiky, abychom si potom mohli více vážit těch dobrých.