Soutěž vs. trénink

Spousta sportovců si už uvědomila, že sport není pouze o fyzické stránce, ale také psychické. Spousta už také ví nebo tuší, co je potřeba mít z té psychické stránky. Například být dostatečně koncentrovaný, mít čistou hlavu, zvládat dech nebo mít pozitivní myšlení a pomáhat si vnitřní řečí. I trenéři to ví, a proto pokřikují pokyny jako: Musíš se uklidnit! Zahoď to za hlavu a jdi dál! Soustřeď se!

Jenže nejenom trenéři, ale ani sami hráči často nevědí, jak to provést. Takže pokyny ohledně soustředění naopak spíše hráče frustrují, protože je teď naštvaný a ví, že by se rád uklidnil, ale neví jak. Když se některých trenérů zeptáte, co stojí za úspěchem sportovce, tak vám řeknou, že je to o hlavě. "Hlava, ta dělá 80 %." Nebo "Hráči jsou na tom technicky všichni stejně, liší se jenom v té psychické stránce." Ale pak se podíváte, jaký je poměr tréninku fyzické nebo technické stránky a kolik se věnuje té psychické a říkáte si, kde se ztratilo tvrzení, že z většiny je to o hlavě.

Proto je důležité se psychické stránce věnovat pravidelně. Nejenom v zápasech. Sportovec dle McCann (1995) stráví 95 % času tréninkem. Pokud se tedy rozhodne zaměřovat na psychickou stránku jen během zápasů, může mu to paradoxně ublížit. Hráč začne své návyky měnit, začne zkoušet něco nového, protože mu to do zápasů poradili. Jenže tím přijde o svou rutinu, kterou má naučenou a v soutěži ho to naopak rozhodí, než aby mu to pomohlo.

Pokud se rozhodnete do svých výkonů zařazovat nové návyky, rituály nebo postupy, nezapomeňte je měnit už v tréninku. Chcete pracovat s dechem, aby vás při výkonu uklidnil, pokud jste ve stresové situaci? Musíte to trénovat, stejně jako trénujete penalty, nájezdy, odpaly nebo hody. Dech vás neuklidní, pokud nebude vaše tělo a vy samotní zvyklý na to, jakým způsobem vás uklidňuje a využívat správnou techniku. (U dechu je to malinko komplikovanější, ten by vás mohl uklidnit i v případě jeho netrénování, jelikož díky správnému a hlubokému dýchání můžete do těla dostat více kyslíku, zejména pak do svalů a může vám to pomoci od nervózních situací, ale to je obecně komplikovanější. Přesto je podstatné i v tomhle případě správně dýchat.)

Někteří vám řeknou, abyste k sobě mluvili v pozitivních slovech. Jsi nejlepší, jsi nejrychlejší, jsi soustředěný. Hesla, která vám mohou pomoci. Dle mě ale opět stejná situace. Pokud na to nebudete zvyklý, tak vám to dost pravděpodobně nepomůže. Je potřeba se už v trénincích zaměřit na způsob vnitřní řeči, pokud s ní chcete pracovat i v zápasech. Zjistit, co mi pomáhá, jak mi to pomáhá a v jakých situacích mi to pomáhá.

"Hoď to za hlavu." Opět, všichni víme, že to potřebujeme hodit za hlavu, jenže nevíme jak. Proto je potřeba se už v tréninku učit, jak vám vyhovuje hodit věci za hlavu. Vezmeme si to na příkladu golfu. Jdete hrát jamku. Ta se vám nepodaří, protože špatně odpálíte, míček vám skončí v lese. Pak špatně odhadnete sklon na greenu a nedáte dvakrát za sebou putt do jamky. Skvělý. Co s tím teď?

Každý může mít jiný způsob, jak se s tím vyrovnat. Je ale podstatné mít je naučené a vědět, co mi vyhovuje k tomu, abych se s tím vypořádal. Někdo je "splachovací" a opravdu nemá problém to hodit za hlavu a na další jamku jde s čistou hlavou. Dokonce takových sportovců může být víc. Jenže jedna nepovedená jamka se dá ještě zvládnout. Ale co když přijde druhá, třetí nebo čtvrtá za sebou. Co potom?

Někteří začnou překopávat celou svou hru a začnou vymýšlet typy úderů, které nikdy nehráli, ani na tréninku. Někteří začnou měnit držení hole, postoj nebo taktiku, kterou měli naučenou z tréninku a pak se diví, že jim to nejde tak dobře, jako jim to šlo v tréninku.

Možností, jak se se situací vypořádat, je mnoho. Můžeme mít například naučené krátké dechové cvičení, které mě dostane zpátky do okamžiku, v kterém jsem a pomůže mi získat zpátky ztracenou koncentraci. Můžu si v hlavě zanalyzovat a odůvodnit si, proč jsem tu jamku zahrál, tak jak jsem zahrál a najít konkrétní chyby. Pak místo toho, abych si říkal, že dnes mám špatný den a dnes mi to nejde, tak si uvědomím, že jsem se jen špatně naklonil nebo jsem nedotáhl pohyb ruky do konce. Můžu si krátkými hesly, které jsem psal dříve, získat zpět ztracenou sebedůvěru. Můžu mít naučený rituál jako třeba výměna rukavice (v golfu), napít se, převázat si tkaničku u boty, prostě cokoliv, co máte naučeného a pomůže vám. Čímž se dostáváme zpět k tréninku jako takovému.

Záměrný trénink

Odkloňme se na chvíli od trénování psychické stránky a přejděme ke klasickému tréninku. Trénovat totiž můžete různými způsoby. Přemýšlím, na jakém sportu bych vám mohl záměrný trénink dobře vysvětlit, aby to bylo pochopitelné. Přestože bych rád na discgolfu, protože je mi teď nejbližší, vrátíme se opět ke klasickému golfu.

Jeden způsob, jak můžete trénovat, je ten, že si vezmete svůj bag s holemi, půjdete na osmnácti jamkové hřiště, kde je pravděpodobně každá jamka úplně jiná. Pokud bychom pro zjednodušení vzali v úvahu, že každou jamku zahrajeme na 3 údery (z čehož bude jeden putt, jedna rána na střední vzdálenost a jedna rána co největší silou na co největší vzdálenost) a nebudeme brát v potaz, že jednou je potřeba ji zahrát spíš doprava, někdy doleva a někdy jen rovně, potom celkem zahrajeme 54 úderů, z nichž 18x bude putt, 18x střední vzdálenost a 18x dlouhá. Hřiště nám zabere obejít kolem 2 hodin, možná i víc.

To je hodně málo úderů na to, abychom se dostatečně zlepšovali. Na druhou stranu to bude určitě zábavné, protože sporty většinou hrajeme kvůli té hře jako celku. Záměrný trénink se ale vyznačuje tím, že je nejnáročnějším a také mnohem méně zábavným způsobem tréninku (Duckworth et al., 2011). Záměrný trénink může vypadat vždy různě, ale jedno má společné, zaměříte se na jednu konkrétní věc, kterou chcete zlepšit. Máte problém s dlouhými odpaly? Půjdete hodinu odpalovat dlouhé rány. Jenže za to hodinu jich zvládnete odpálit třeba 100 a navíc můžete zkoušet i všechny varianty dle libosti. Díky tomuto procesu získáte svalovou paměť pro dané údery a později budou vaše odpaly automatičtější a přirozenější.

Ano, jak jsem psal. Rozhodně to není ten nejzábavnější způsob, dělat třeba hodinu tu stejnou věc do kola, ale rozhodně je nejefektivnější. Ericsson in Duckworth et al. (2011) zmiňují stejný efekt například u muzikantů, kdy trénování hodiny a hodiny o samotě jsou nejlepším prediktorem, jak dosáhnout mistrovského výkonu, přestože rozhodně nejsou tak zábavné. Podobnou situaci ve stejném článku můžeme najít u Charness, Tuffiash, Krampe, Reingold a Vasyuka, kteří popisují záměrný trénink u šachistů, kde studium různých šachových her a možností zlepšilo hráče šachů více než hraní proti druhým lidem.

Abych nějakým způsobem tento článek zakončil, tak bych rád řekl, že to vždy není jednoznačné. U týmových sportů pochopitelně potřebujete hrát společně, aby si hráči na sebe zvykli a poznali se nebo aby se naučili určité taktice. Pokud ale budete chtít zlepšit střelbu, tak když vystřelíte 2x za 30 minut společné hry, tak se příliš nezlepšíte. Když ale půjdete s 5 míči a budete z různých míst střílet 30 minut v kuse, tak se naučíte mnohem více, přestože to nebude tak zábavné.

Přemýšlejte proto nad tím, jak využíváte svůj čas v tréninku. Ať už například k práci na své psychické stránce nebo nad tím, zda je váš trénink dostatečně efektivní k tomu, abyste se dokázali zlepšovat. Podobné způsoby můžete využít nejen při sportu, ale taky v běžném životě. Zároveň se nesnažte měnit věci těsně před soutěží/zápasem, jelikož se může stát, že začnete mixovat svoje staré návyky se snahou o nové, čímž z toho vznikne paskvil, který nebude fungovat. Nechte změny spíše na trénink.

Zdroje:

Duckworth, A. L., Kirby, T. A., Tsukayama, E., Berstein, H., & Ericsson, K. A. (2011). Deliberate practice spells success: Why grittier competitors triumph at the National Spelling Bee. Social psychological and personality science, 2(2), 174-181.

McCann, S. (1995). Overtraining and burnout. In Sport Psychology Interventions (edited by S.M. Murphy), pp.347- 368. Champaign, IL: Human Kinetics.