To infinity and beyond! Nebo třeba do Finska!

6637km
152 sobů
14 dní
8 národních parků
6 zemí
3 kluci
1 skvělej trip a taky 1. šedivej vlas
0 file

Tak to je ve zkratce trip, který jsem absolvoval na začátku srpna s Tesym a Standou. Múzu na psaní dostávám až po dlouhé době, přesněji po dvou a půl měsíci, ale asi konečně ve mě uzrálo všechno, co bych chtěl napsat. Omlouvám se, jestli jsou tu někteří, kteří vyhlíželi nějaký článek dříve, zkusím se polepšit.

Popravdě úplně nechci popisovat, jaký to bylo, protože mi přijde, že by to úplně neobohatilo můj blog tak, jak bych si sám představoval. Takže vám nebudu popisovat národní parky, cestu, příhody nebo zážitky, které se nám staly. Chtěl bych spíš napsat něco, co mě po cestě fascinovalo a co si myslím, že je smyslem cestování. Jasný, smyslem cestování je vidět všechny ty krásný místa, vyfotit si je nebo se s nimi přímo samotní vyfotit a pak je moct dát na sociální sítě nebo se pochlubit známým (stejně jako jsem to udělal já). Nechci tu ale hodnotit, jestli je tráva ve Finsku zelenější, než je u nás.

Cestování je ale taky především o poznávání, jak to může fungovat jinde a jinak.

Postřeh číslo 1 - DŮVĚRA - Přijeli jsme do místa, kde býval zlatý důl. Prošli jsme si vesničku s domečky, malou železnicí a ukázkou rejžování zlata. Nic neobvyklýho. Potom jsme došli k domečku, kde byly stoly a na nich leželo spoustu nádherných kamenů, náramků, náhrdelníků nebo malý ampulky, kde se třpytily kousky zlata. Asi taky nic neobvyklýho. Jenže tam nikdo nebyl, prostě to místo nikdo nehlídal. Byla tam jen kasička a napsáno: Zde zaplať. Chvíli jsem tomu nemohl uvěřit, pořád jsem se rozhlížel, jestli někde neni prodavač nebo někdo, komu bych mohl zaplatit, ale nikdo takový nebyl. V Česku pro mě absolutně nepředstavitelná věc. Možná Čechy podceňuju, ale přijde mi, že by do jednoho dne všechno zmizelo.

Postřeh číslo 2 - DISCLIPLÍNA - Značka s rychlostí 80, jedu osmdesát. Cedule nevstupuj, nikdo tam nevstoupí. Jednoduchý? Možná, ale určitě ne u nás. Popravdě mi přišlo až neuvěřitelný, jak jsou lidi ve Finsku disciplinovaný. Někdy to popravdě bylo až celkem frustrující, protože jezdit přesně podle dopravních značek rozhodně zvyklý nejsem. Ale mně se to líbí. Jasný, spousta lidí má rádo tvrzení, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Já ale zrovna nejsem fanouškem tohodle tvrzení. Je to asi o volbě každého, čím se chce v životě řídit. Já si myslím, že to v životě usnadní spoustu věcí, když se pravidla dodržují.

Postřeh číslo 3 - VŘELOST a RESPEKT - Může se o Finech říkat, že jsou to studený čumáci, ale na nás nebyl jediný člověk zlý. Ale nemluvme tu jen o lidech. Národní park, kde máte chaty na přespání zdarma? Chaty s dřívím zdarma? Sekyra na půjčení zdarma? Loď na půjčení zdarma? Já byl v šoku. V chatkách se mělo přespat jednu nebo maximálně dvě noci. Neviděl jsem nikoho to porušit. Neviděl jsem nikoho, že by sekyru nevrátil. Čímž se vracíme zpátky k disciplíně a důvěře.

Co s tím?

Víte, Finsko neni ideální země, má spoustu chyb, jako neskutečný množství lidí zavislých na alkoholu nebo hracích automatech, ale myslím si, že je spousta aspektů, v kterých bychom se od Finů mohli učit. Snažil jsem se vám trochu popsat alespoň některé z nich, které se mi zaryli do paměti.

Není to o tom, být nějaký sluníčkář a vidět vše růžovými brýlemi. Nechci ani snižovat Česko a Čechy, protože máme zase jiný přednosti. Stejně tak si nemyslím, že by všichni šli a ukradli by to dříví, zapálili chatku nebo si odnesli sekyru. Jen jsou to věci, který si myslím, že tam fungovali mnohem lépe, než fungují u nás.

A to je ten důvod, proč chci cestovat a poznávat další a další země. Protože jenom tak jsem schopný si z každý země vzít to nejlepší a řídit se podle toho.

Ale nejsou to jenom systémový věci společnosti. Je to třeba fungování semaforů. Je to styl předjíždění v Estonsku. Je to kvalita propracování finských národních parků. Je toho spousta, čemu bychom se my, Česko, mohli přiučit a zlepšit, ale přesto to není o tom slepě přebírat zahraniční věci, jenom kvůli tomu, že je to ze zahraničí.

Jsem rád, že jsem přes prázdniny mohl vidět spoustu lidí, které znám, jak na instagramu sdílejí, jak cestují a objevují svět. Čím dál více lidí jezdí na erasmus nebo na pobyty do zahraničí. A to mi dává důvod k tomu být trochu optimističtější k budoucnosti. Pokud to sami neděláte, tak doporučuju si všímat věcí, které jsou v zahraničí lepší, protože jen tak můžeme zůstat dostatečně kritičtí k tomu, jak roste naše země.

Přeju vám spousty skvělých chvil při cestování a jestli máte taky postřehy z vašich cest v zahraničí, tak budu jen rád, když mi sem některé napíšete.

Mějte se hezky a brzy zase tady.