Už je to dlouho...

Přemýšlel jsem, o čem dnes psát. Původně jsem chtěl o tom, jak každý vnímá lásku trochu jinak, ale nakonec si to nechám na jindy, protože mě dneska ovlivnila věc, o který si myslim, že by bylo fajn napsat.

Mám teď zkouškový, takže do školy nechodím a spíš se tak poflakuju a učím. Pak taky hodně prokrastinuju, třeba psaním. Dneska jsem byl ve městě a měl se jít se spolužačkou učit, když v tom mi píše kamarád. "Čau, co děláš na začátku srpna?" V hlavě mi začalo šrotovat, co vlastně dělám. Chtěl jsem ject jako dobrovolník na festival, hmhm. "Proč? A co je začátek srpna?", ptám se. Chceme ject na dva týdny do Finska, od 3. do 16.

Spadla mi brada. Ject konečně na sever a podívat se do Finska, nádhera. Začal jsem klasicky přemýšlet, co na to řeknou na fotbale nebo že odřeknu festival, i když jsem ještě vlastně nic pořádně neslíbil. A pak jsem si vzpomněl, co stále řeším. Ohlížení se na ostatní a ne na sebe. Musím ject, začít myslet na sebe! První drobný kroky, ale pro mě hrozně moc důležitý.

Ale to není téma, o kterým jsem chtěl mluvit. Jen jsem se k němu musel dostat trochu oklikou. Tím tématem je přátelství. V životě zažijeme spoustu kamarádství a přátelství. Některá jsou intenzivní a krátká. Některá mírnější a dlouhá. Dobrá i špatná. Nebo taky různě jinak promíchaný.

A pak je tu podle mě specifický druh přátelství. Ty, u kterých víte, že jsou hluboká a jeden čas jste byli třeba i nejlepší přátelé. Jenže teď už se tolik nevídáte, nepíšete si a každý jdete trochu více svojí cestou. Možná je to jinýma koníčkama, změnou školy nebo jste teď každý v jiným městě. Často si pak říkáte, že byste se mohli ozvat, ale nenapsali jste si už tak dlouho, že to zase odložíte. A taky mám trochu hrdosti a když mi nenapsal ten druhý, tak proč bych měl já! A přece jenom, je blbý se ozvat teď, po tak dlouhý době.

A já vám chci říct, že neni. Nikdy to neni blbý a nikdy to neni dost dlouho. Ten druhý si totiž dost možná říká to samý, ale ani jeden z vás neni schopný se ozvat, protože se třeba stydí, že už si tolik nepíšete a nevídáte se. A tak bych chtěl apelovat na všechny, kteří takovýhle přátelství máte. Dejte stranou trochu toho studu a pýchy. Ozvěte se, protože to stojí za to.