Michael Studnička

Ozvěte se mi

Dejte vědět cokoliv, co vás napadne

Je něco co vás při čtení napadá? S něčím nesouhlasíte nebo byste rádi o tom debatovali?

Kontaktujte mě...

Pokud jste přišli třeba až teď, tak vše můžete najít zde: Všechny články

!!! Jelikož mě zajímá sportovní psychologie, rozhodl jsem se, že vytvořím záložku Sportovní psychologie a postupně bych rád přidával různé články, věnující se tématu psychologie sportu. (3.1.2021) !!!

Kurz kompletní krizové intervence

18.06.2022

4 měsíce
3000 najetých kilometrů
150 vyučovacích hodin
6 modulů
2 zkoušky
1 kurz kompletní krizové intervence

Především další díl do skládačky mého vzdělání a musim teda říct, že jeden z nejpřínosnějších, ne-li zatím ten nejpřínosnější. Ale pojďme trochu popořadě. Pokračování článku zde.

Stanovení cílů

05.06.2022

Většina sportovců dělá svůj sport, protože ho mají rádi, baví je, užívají si společnost kamarádů a dělají něco pro své zdraví a to nejen fyzické, ale i psychické. "Nic víc" od toho nepotřebují. Často je spojuje jedna věc, cíle. Sportovci si stanovují cíle. Někteří před začátkem sezóny, někteří v průběhu a někteří si je nedávají vůbec. Na konci pak přemílají, zda své cíle naplnili či nenaplnili. Někdy jsou šťastní a někdy také velmi smutní, protože svých cílů nedosáhli. Nebo alespoň mají ten pocit a já vám zkusím vysvětlit proč to tak může být. Pokračování článku zde.

Vnitřní řeč

16.06.2021

Nemusíme chodit kolem horké kaše. Každý z nás se už se svou vnitřní řečí setkal. Možná to jen nenazval přímo takhle. Někdo v tom vidí sám sebe, jak si našeptává do jednoho a druhého ucha. Někdo vidí panáčka na každém rameni, kde ho jeden podporuje a druhý sráží dolu. Někdo pro změnu jen slyší svůj hlas, který mu zní v jeho hlavě nebo si ho polohlasně říká. To už vám přijde povědomé? Myslím, že ano. Pokračování článku zde.

Sebedůvěra x Sebevědomí

28.03.2021

Dva pojmy, který se místy zaměňují. Není divu. Jsou si totiž v něčem velmi podobné. Přesto při sportovním výkonu mohou hrát jinou roli. A nejen při sportovním, ale pro někoho i v osobním životě. Často totiž sportovci slýchají, že si musí věřit a že musí mít vysoké sebevědomí. Pokračování článku zde.

Soutěž vs. trénink + Záměrný trénink

13.03.2021

Spousta sportovců si už uvědomila, že sport není pouze o fyzické stránce, ale také psychické. Spousta už také ví nebo tuší, co je potřeba mít z té psychické stránky. Například být dostatečně koncentrovaný, mít čistou hlavu, zvládat dech nebo mít pozitivní myšlení a pomáhat si vnitřní řečí. I trenéři to ví, a proto pokřikují pokyny jako: Musíš se uklidnit! Zahoď to za hlavu a jdi dál! Soustřeď se! Pokračování článku zde.

Co teď?

28.02.2021

Zítra, od 1. března, nám začíná v České republice velmi tvrdý lockdown. Nejpřísnější opatření a omezení, které jsem si jen těžko kdy dokázal představit. Zavřené veškeré školství, zavřené obchody, omezení pohybu napříč republikou. Myslím, že si to nedokázal představit nikdo z nás. Pokračování článku zde.

Úhel pohledu

Talent

5.1.2021

Psychologové říkají...

20.10.2020

V poslední době na tohle narážím čím dál častěji a začíná mě to čím dál tím víc štvát. Nejčastěji na takový stupidity narazim na instagramu nebo na facebooku. Někdo si založí skupinu nebo profil a začne tam sdílet příspěvky v podobě obrázku, kde je citát, že psychologové říkají, že když se nějak chováte tak jste takový. Pokračování článku zde.

Nový rok, nová éra

Chápu, že je zvláštní psát nový rok a článek přidávám v srpnu, jestli ho tedy v tom srpnu ještě vydám! Ale od tý doby, co jsem vydal poslední, tak všechno v životě utíkalo tak rychle. Nejen v mým životě, ale v celým světě a já toho příliš nestíhal. Zkusim sem napsat, co všechno se událo v posledním půl roce a jaký poučení jsem si z toho vzal. Pokračování článku zde.
PS: Nakonec je to za poslední 3/4 roku a je to suveréně nejdelší článek, který jsem kdy napsal, snad se vám bude líbit a budu rád, za jakýkoliv reakce ať už někam do zprávy nebo pod článek!

Dobre bude

15.12.2019

Poslední týdny toho na mně je poměrně hodně, a přestože bych si přál, abych všechny věci ustál líp, než tomu je, tak se to úplně nedaří podle mých představ. Ve škole začíná celkem přituhovat, na rozdíl od mýho pokoje, kde se mi konečně podařilo spravit topení po měsíci mrznutí. Vypořádávám se s rozchodem a pak taky s nepříjemným zážitkem, kdy byla mamka v nemocnici, kde ale naštěstí vše dobře dopadlo. Pokračování článku zde.

Andělé

28.11.2019

Mám rozepsaných pár témat, o který bych se chtěl podělit, ale vždycky když kus napíšu a pak si přečtu, co jsem napsal, tak mi přijde, že to nemá hlavu ani patu. Je to balast myšlenek, která skáče jedna přes druhou a dohromady to tvoří celkem nic. No a jelikož bych se chtěl v psaní zlepšovat, tak se snažim rozepsaný články odložit a po nějakým čase se k nim vrátit, pokud s nimi nejsem spokojenej hned na první napsaní, což se taky někdy povede. :) Pokračování článku zde.

Já, vousy a věci jsou prostě jen věci

21.11.2019

Kdo mě zná, tak moc dobře ví, že už pár let nosím vousy. Kdo ne, tak může vidět fotku na hlavní stránce. Někdy jsem je nosil kratší, někdy delší, ale většinu času spíš delší. Začal jsem s tím někdy před zhruba 4-5 lety, když jsem byl na táboře a byl jsem línej si to strniště zkracovat. Cítil jsem se v tom dobře a příjemně. Nikdy jsem nechodil úplně do hladka, protože pak vypadám jako malý dítě... Pokračování článku zde.

Zpátky ke čtení

13.10.2019

Ano, ano. K blogu jsem se nedostal pěkně dlouho, popravdě si ani z hlavy nevzpomenu, jak dlouho tomu je, ale myslím, že se to bude blížit roku. Psaní bakalářky mě v jakýmkoliv dalším psaní vyčerpávalo na tolik, že jsem žádný psaní ani vidět nechtěl. Pak přišly státnice, přijímačky na magistra, prázdniny, nová škola, nový město... Pokračování článku zde.

To není droga, to není alkohol

07.02.2019

Já vim, já vim

4.2.2019

Já vím, že jsem psal, že budu přidávat čatěji. Dokonce každý týden! Celkem bláhová představa a tím, že jsem si sám zavedl pravidelnost se mi do toho tolik nechtělo. Už mi i babička řekla, že jsem dlouho nic nenapsal. Tím zdravím babičku, mojí věrnou fanynku! :) Taky se toho od posledního článku stalo hodně a popravdě to nebylo úplně jednoduché. Takže trochu popořádku.

Konference sportovní psychologie 2018

10.12.2018

V tomto případě u nadpisu nebudu chodit kolem horké kaše. 7. a 8. prosince jsem měl možnost se zúčastnit 9. ročníku mezinárodní konference Psychologie sportu v praxi na téma Práce s týmem. Měl jsem velké štěstí, že jsem se na tuhle konferenci dostal, protože jsem si mohl zažít velkou konferenci se skvělým programem. Pokračování článku zde.

(Ne)píšu

3.12.2018

Shodou okolností tenhle dvojvýznam nadpisu se mi přesně hodí. Zaprvé, píšu. Píšu blog a jsem rád, že jsem to neošidil a že tu u toho v pondělí sedim a píšu. Nepíšu, to je zase pro změnu téma, o kterém bych se chtěl dneska rozepsat. Pokračování článku zde. 

Půlmistr, nebo ne?

26.11.2018

Než začnu psát článek, tak to vždycky po mně nejdřív chce jméno novýho článku. Jestli mi vymýšlení jména trvá skoro stejně dlouho jako psaní, tak je to možná málo, ale to jen tak na úvod. Opět po dlouhý pauze, ale ne a ne se k tomu v poslední době dostat. Pokračování článku zde.

To infinity and beyond! Nebo třeba do Finska!

17.10.2018

Už 15 let!

1.8.2018

Když je vám 9 let, tak ještě příliš nevíte, co je dobrý a co je vlastně špatný. Prostě žijete tak, jak vám to přijde přirozené. Usměrňují vás především rodiče nebo vaše okolí.

Když mi bylo 9 let, začal jsem jezdit na letní tábor Gandalf. Začali jsme jezdit jako parta čtyř kamarádů ze třídy. Život ve světě Hobita a Pána Prstenů. Co víc si malý kluci mohli přát a my si užívali každý jeden den.

Dnes je tomu 15 let, co jsem jel poprvé. Pokračování článku zde.

Někdy stačí málo

26.06.2018

V poslední době mám v hlavě spoustu nových témat, ale vždy, když o nich přemýšlím, tak nejsem schopný si to v hlavě srovnat tak, aby to dávalo hlavu a patu. Zkusím dneska dát aspoň částečně dohromady myšlenku, která se mi v poslední době honí hlavou. Pokračování článku zde.

Přepni, přeskoč, vyměň

19.06.2018

Zvládl to. Pokud jste mu drželi palce, tak jste asi podobně rádi jako já. Brácha je poloviční inženýr a já mám obrovskou radost, že se mu daří v tom, co chce dělat. Musel jsem to na začátku článku zmínit, protože jsem na něj prostě pyšnej. Bohužel zbytek článku už pro mě tak pozitivní neni a přestože to neni pro některé z vás nové téma, tak bych o něm chtěl něco napsat.
Pokračování článku zde.

Můj brácha je prima brácha

12.6.2018

Vím, vím. Ten film se jmenuje jinak. Jenže to by nevyjadřovalo úplně přesně to, co chci dneska psát. Jeden článek jsem nedávno o mém životě jako dvojčete psal a nebyl zrovna pozitivní. Chtěl bych tak napsat i to, proč jsem tak neskutečně rád, že bráchu, dvojče, mám.
Pokračování článku zde.

Neni v tom rozdíl.

10.6.2018

Dřív jsem si tak trochu myslel, že jsem v tom sám. Nikdo jiný podobný problém v okolí neřešil. Proč by taky, že jo. Ale v poslední době jsem zjistil, že nejsem jediný. Vadí to i někomu jinému než mně! Možná nejsem tak divnej. Pokračování článku zde.

Hlavu vzhůru

6.6.2018

Měl jsem napsáno už několik řádků k různým tématům, ale vždycky jsem to smazal. Nedokázal jsem rozvinout myšlenku, protože jedna to vždycky přebila, ale o tý jsem psát nechtěl. Myslím, že je to ale potřeba. Procházím si teď pro mě poměrně těžký obdobím, a tak nevím, jestli vlastně bude mít tenhle článek hlavu a patu. Možná budu skákat od jedný myšlenky k druhý, ale snad mě pochopíte... Pokračování článku zde.

Tak dělej, zeptej se

1.6.2018

Když se narodíte, často jste jeden, kdo se narodil. Pak jsou tu případy, kdy se narodíte dva "najednou". Co jsem se dočetl, tak zhruba jeden z padesáti porodů. No a někdy taky tří nebo čtyří. Já měl to štěstí, že jsme byli dva. Myslím, že většina z vás si ale nedokáže představit, jaký to je. Pokračování článku zde.

Celý články jsem dal samostatně, abyste měli možnost se pod to vyjádřit a okomentovat to, když budete chtít. Otevřít si ho můžete odkazem na konci odstavce nebo rovnou kliknutím na nadpis. :)

Jak to vlastně máš?

31.5.2018

Vracím se k tématu, který jsem chtěl popsat už dřív, ale dostalo se na něj až teď. Je za pět minut dvě ráno a mě nenapadá nic jinýho, než sednout k počítat a začít psát.

Prvně bych chtěl poděkovat všem, kterým se můj blog líbí. Je to obrovská motivace do budoucna a cítím, že má smysl pokračovat a dál na sobě pracovat. Měl jsem totiž neskutečný strach to veřejně sdílet. Napadalo mě, že se to nikomu nebude líbit, nikoho to neosloví nebo vám to prostě přijde jako blbost. A tak doufám, že se vám to líbí a taky nadále bude, nahodíte to třeba do oblíbených záložek a budete sem chodit si počíst pár řádků, zapřemýšlet si nebo ulevit hlavě, stejně jako to dělám já při psaní... Pokračování článku zde.

Už je to dlouho...

30.5.2018

Přemýšlel jsem, o čem dnes psát. Původně jsem chtěl o tom, jak každý vnímá lásku trochu jinak, ale nakonec si to nechám na jindy, protože mě dneska ovlivnila věc, o který si myslim, že by bylo fajn napsat.

Mám teď zkouškový, takže do školy nechodím a spíš se tak poflakuju a učím. Pak taky hodně prokrastinuju, třeba psaním. Dneska jsem byl ve městě a měl se jít se spolužačkou učit, když v tom mi píše kamarád. "Čau, co děláš na začátku srpna?" V hlavě mi začalo šrotovat, co vlastně dělám. Chtěl jsem ject jako dobrovolník na festival, hmhm. "Proč? A co je začátek srpna?", ptám se. Chceme ject na dva týdny do Finska, od 3. do 16.

Spadla mi brada. Ject konečně na sever a podívat se do Finska, nádhera. Začal jsem klasicky přemýšlet, co na to řeknou na fotbale nebo že odřeknu festival, i když jsem ještě vlastně nic pořádně neslíbil. A pak jsem si vzpomněl, co stále řeším. Ohlížení se na ostatní a ne na sebe. Musím ject, začít myslet na sebe! První drobný kroky, ale pro mě hrozně moc důležitý.

Ale to není téma, o kterým jsem chtěl mluvit. Jen jsem se k němu musel dostat trochu oklikou. Tím tématem je přátelství. V životě zažijeme spoustu kamarádství a přátelství. Některá jsou intenzivní a krátká. Některá mírnější a dlouhá. Dobrá i špatná. Nebo taky různě jinak promíchaný.

A pak je tu podle mě specifický druh přátelství. Ty, u kterých víte, že jsou hluboká a jeden čas jste byli třeba i nejlepší přátelé. Jenže teď už se tolik nevídáte, nepíšete si a každý jdete trochu více svojí cestou. Možná je to jinýma koníčkama, změnou školy nebo jste teď každý v jiným městě. Často si pak říkáte, že byste se mohli ozvat, ale nenapsali jste si už tak dlouho, že to zase odložíte. A taky mám trochu hrdosti a když mi nenapsal ten druhý, tak proč bych měl já! A přece jenom, je blbý se ozvat teď, po tak dlouhý době.

A já vám chci říct, že neni. Nikdy to neni blbý a nikdy to neni dost dlouho. Ten druhý si totiž dost možná říká to samý, ale ani jeden z vás neni schopný se ozvat, protože se třeba stydí, že už si tolik nepíšete a nevídáte se. A tak bych chtěl apelovat na všechny, kteří takovýhle přátelství máte. Dejte stranou trochu toho studu a pýchy. Ozvěte se, protože to stojí za to.

A na závěr, díky Tesy, že si se ozval!

Být online

29.5.2018

Zatím mi překvapivě drží nadšení, možná proto, že jsem to ještě nikde veřejně nesdílel a jsem tak trochu pisatel pro 3 lidi. :)

Dneska se částečně vrátím ke včerejšímu tématu. Včera jsem totiž trochu naťukl téma sociálních sítí a dnes bych v tom chtěl pokračovat. V dnešní době, kdy spojení mezi lidma je rychlejší a snadnější než kdykoliv předtím, najdeme mnoho výhod. Potřebuješ změnit místo srazu? Napíšeš na messenger. Opozdíš se o 20 minut, protože ti ujel autobus? Není probém, napíšeš sms. Potřebuješ si s někým promluvit, ale je daleko a ještě se dlouho neuvidíte? Je tady Skype, Facetime nebo prostě jen zavoláte. Tisícero možností, jak s někým být okamžitě v kontaktu.

Ale taky to vytváří online vězení. Ty si mi neodpověděl, když máš telefon pořád u sebe? Ty si mi nevzal telefon, když jsem ti volal 5x? Ty sis nevšiml, že jsem ti psal na messenger? Už ses týden neobjevil na Skypu, to se nechceš bavit? Viděl jsem tě online na Facebooku a ty mi ani nenapíšeš. Pocit být pro všechny vždy online.

Sám s tím občas bojuju. Očekávám, že dostanu odpověď hned, protože všichni přece nosíme telefon pořád u sebe. Jenže takhle to nefunguje. Každý má svůj osobní čas, nikdo není povinný být stále online. Do pěti minut odpovědět. Do tří minut zavolat zpátky.

Naučme se respektovat se navzájem. Čas, který druzí mají. Potřeby, koníčky, soukromí. Čas, který máme jen pro sebe. A taky bychom měli pochopit, že s náma ten druhý třeba jen nechce mluvit nebo nechce mluvit vůbec s nikým.

Proč vlastně?

První myšlenka

27.5. 2018

Pocity při prvních slovech a úpravách na tomhle webu mám neskutečně smíšený. Za prvé jsem neskutečně nervózní, jestli se tenhle blog bude vůbec někomu líbit a na druhou stranu hrozně šťastný, že jsem se k tomu kroku odhodlal. Rád bych se věnoval tématům, které často běží v mé hlavě a vypsat se z myšlenek, které se stále dokola objevují. Někdy mě vyloženě trápí, někdy fascinují a někdy mám jen chuť se o ně nějakým způsobem podělit s ostatními. Třeba se někteří z vás v těchto tématech najdou a pomůže jim to řešit vlastní problémy.

Prvním tématem z kterého bych se chtěl vypsat, jsou moje morální hodnoty. V životě na nás totiž čeká spousta pokušení, rozhodování a rozcestí. Já byl vždy na hraně, co doopravdy chci udělat a co bych udělat měl... Od dětství člověk slýchá, že tohle bys dělat neměl a tohle naopak měl. Neměl bys kouřit, neměl bys pít alkohol, neměl bys chodit pozdě spát, němel bys být na ostatní hrubý. Měl by ses dobře učit, měl by ses věnovat kamarádům, měl bys sportovat, měl bys tohle dojíst, měl bys po obědě jít spát.

Co by ale člověk chtěl a co by měl? Já vždycky podlehl tomu, co bych měl. Vytvořil jsem si v hlavě strukturu, která mi říkala, že tohle je zodpovědnější, aby byli ti druzí spokojení. Měl bych ject na tábor nebo na fotbal pomoct týmu, kde je málo lidí? No jasně, že chci na tábor! Ale ne, moje hlava mě vždycky přesvědčila, že zodpovědnost vůči druhým je důležitější. Tak jsem si zase utrhl od úst a neudělal, co jsem chtěl.

A tak se často v myšlenkách a vzpomínkách vrácím k tomu, že bych chtěl vrátit čas. Změnit rozhodnutí a víc myslet na sebe. Udělat věci podle sebe, rozhodnout se podle svého chtíče a ne podle svého rozumu a smyslu odpovědnosti, který mám. Trápí mě, že v době, kdy jsem chtěl dělat věci, do kterých jsem měl velkou chuť, energii a sílu, tak jsem je odložil na druhou kolej, pro dobro ostatních a ne pro moje vlastní...

A tak jestli někdo prožívá věci podobně jako já. Myslete na sebe, už jen kvůli sobě.